Hey!
13.6. jsem byla na schůzce na americké ambasádě v Praze (od té doby jsem moc neměla čas na blog, jelikož jsem si užívala poslední chvíle se spolužáky a cestování...Švýcarsko, Dánsko..).
Řekla bych, že je to asi nejstresovější část, co se týče zařizování (pokud nemáte fobii z doktorů :D). Já byla ve stresu, co jsem začala vyplňovat online formuláře, které se řeší před pohovorem. VYplníte zákl. informace o sobě, o vaší rodině, o USA (co tam, s kým apod.) a také zodpovíte pár otázek ohledně drog, terorismu a podobných špatností dnešního světa.
Po vyplnění všech online papíru si sjednáte schůzku na ambasádě. Vše se vyřizuje online a je to taky poměrně komplikované a chvílkama nepřehledné či nefunkční. Ale dá se to zvládnout.
Na ambasádu byste neměli přijít dřív než 15-30 min před sjednanou schůzkou. Před budovou se pomalu utvoří fronta a jeden z policistů (je jich tam požehnaně) si vás najde na seznamu a pošle přes kontrolu, které je podobná té na letišti. V budově nesmíte mít telefon a nic podobného. Také doporučuji spíše malou tašku než batoh, já osobně šla jen s průhlednými deskami v kterých jsem měla veškeré potřebné dokumenty.
Vejdete do místnosti (poměrně příjemné), která je rozdělená na dvě části. V jedné probíhají rozhovory s úřednicí, která vám pokládá otázky jako Proč jedete do USA? Budete studovat? Kde? Kde budete bydlet? a vdruhé části je okénko, kde odevzdáte nějaké dokumenty a pas.
Jako první krok si musíte vyzvednout pořadové číslo. Celkově to ubíhá rychle, během 30 min jsem byla venku z ambasády.
Ohledně pohovoru: Není se čeho bát! Můj trval asi 3 min s tím, že jsme stihli i vtípkovat. Pohovor jsem měla s mladou holčinou z Ameriky. Nic formálního, dokonce byla oblečená v obyč tílku a džínách...Opravdu se není z čeho stresovat, je to spíše zábavná formalitka por udělení víza :)
Během týdne mi přišel pas a víza.
Jako další články můžete čekat: Poslední vyřizování, Předodletová schůzka v agentuře.
Snažím se tento blog vést tak, aby tu bylo opravdu všechno, protože si vzpomínám, jak přesně jsem se cítila já a jaké otzky jsem měla, když mě vše čekalo. Doufám, že je to opravdu nápomocné!
-Eva
Mi teda to vyřizování na ambasádě zase tak hrozné nepřišlo. Našel jsem si číslo ambasády, zavolal tam, objednal se a pak jsem teda věděl, do čeho jdu. To bylo ale asi jeden z nejdůležitějších faktorů, proč jsem z toho nebyl nervozní. Od kamaráda jsem přesně věděl, co mě čeká, takže mě nic nemohlo překvapit. ;-)
OdpovědětVymazat