pátek 5. srpna 2016

Flight



Hello,
Mnou nejvíce očekávaný článek, co se prázdnin týče právě nastal. Je 4. Srpna a já opravdu sedím už v druhém letadle směr Chicago. Nemůžu tomu uvěřit. Nedávno to byly tři roky, kdy jsem se rozhodla, že chci být Exchange student v Americe a nejednou cvak a já sedím v letadle nad Atlantikem (no možná už nad Kanadou, zrovna jsem si sundala brýle  a nevidím na mapu před sebou…a televizku jsem úspěšně vypnula :D)
Mám šíleně smíšené pocity a ještě jsem nezamhouřila oka…a to už jsem od 4:45 vzhůru (teď je 17:37 našeho času, v Chicagu je 10:37). První věc ,o které bych se chtěla zmínit je LOUČENÍ. Nebudeme si lhát, ale na tenhle okamžik se nemůže připravit nikdo. Od pondělí jsem byla v slzách, jelikož jsem se postupně loučila s kým jen to šlo, i za absurdních situací jako vstávání v den odletu v 4:45, že?!
Brečela jsem, jen když jsem se loučila se psem… tak si představte, jak jsem vypadala na letišti. Nebo spíš jak jsme my všichni vypadali, jelikož jela moje rodinka (taťka, mamka, ségra) plus moje dvě nejlepší kamarádky, jedné z nich brácha a mamka. Asi to byla zajímavá podívaná, moc krásně se nám plakalo. No nic, pokud odlet ještě někoho čeká, snažte se co nejvíce strávit s milovanými, opravdu je to děsivé!
A teď ohledně letu, věc která mě děsila nejvíc a hledala jsem ohledně toho mnoho článků…když jsem se připravovala na svůj Exchange year ačkoliv jsem ani nevěděla jestli to klapne!
JE TO POHODIČKA!
V Česku vám se vším pomůžou rodiče a na vás je jen, abyste přešli přes kontrolu a našli si gate, což mě děsilo, ale všechno je krásně značený a dá se to zvládnout. V popřípadě se nebojte zeptat, o nic přeci nejde! Jakmile jsem přiletěla do Amsterdamu (můj let Praha-Amsterdam-Chicago), tak nás autobus převezl do budovy a už bylo jen na vás, jakým směrem se vydáte.  V mém případě jsem následovala ceduli ALL GATES. Chvilku jsem byla pomatená, jelikož gatů bylo příliš a můj měl písmeno F. V tomhle případě jsem se zeptala a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Chytla jsem si dvě postarší Američanky a společně jsme se snažili najít cestu (nikdy nejste samy ztraceni a na věku fakt nezáleží :D). Krásně jsme pokecali a vesele utíkali na rychlou kontrolu pasu a šup najít další gate.
Opravdu ještě jednou! Všechno je velmi přehledně značené a nemáte moc šanci zabloudit a to říká člověk, který se dokáže ztratit v obchoďáku, který navštěvuje x let :D
Jediná rána, která mě zasáhla bylo, že můj gate hlásil ,ať sledujeme jména na obrazovce a chodíme ke kontrole…vůbec jsem netušila, co se děje a najedou lusk a fronta dlouhá kilometr (ne, přeháním, ale byla fakt děsně dlouhá) a že teď až začínají pouštět na palubu, byla jsem zmatená, ale nakonec jsem to zvládla ještě s velmi příjemným rozhovorem s Holanďanem, který mi kontroloval pas. Všichni jsou moc milí a snaží se pomoci, jen se usmívejte! 
A teď sedím v krásném letadle s vynikajícím jídlem, skvělými filmy a úžasnými letuškami. Zbývají mi poslední 3 hodiny k přistání a shledání s mojí host family. Ani nedokážu popsat, jak moc se těším!!! I když jsem ještě nervní z letištního procesu v Chicagu. Což budete mít vy dopsaný hned pod tímhle odstavcem, ale pro teď jsem stále v letadle.  

Ok, právě sedím u kuchyňského ostrůvku v mém novém baráčku a dopisuji článek. O rodině a všechn prvních dojmech se rozepíšu co nejdříve!
Po příletu do Chicaga mě čekal pohovor s americkým úředníkem. Myslím, že to byla nejhorší část. Nejprve jsem překročila čáru, která mě měla oddělovat od ostatních...pán byl super nepříjemný. Pak, když jsem šla na řadu se na mě ani jednou neusmál a byl šíleně jedovatý, berme to jako součást jeho práce...trvalo to tak 3-5 min. Pak už jsem jen hledala svůj kufr,což jsem se pro jistotu zeptala a milý Černoch mě dopodrobna navigoval :) 
Po tom, co jsem dostala svůj kufr, jsem šla ještě přes jednu kontrolu, kde jsem odevzdala dotazník, který vyplňují cizinci v letadle, nic strašnýho. 
Moje letadlo přiletělo dřív, takže jsem musela čekat na svojí host mum (Sarah pro další články) a host brother (Hunter) trošinku dýl. Nakonec šťastné shledání a šup do nového domova, což je cca 2 hod od Chicaga :) 

-EVA




2 komentáře:

  1. Děkuji, děkuji, děkuji, opravdu moc děkuju! Jsem hrozně ráda, že si napsala tenhle článek, protože mě let teprve čeká. Letím 10.8. také přes Amsterdam a je to zatím asi jediná věc, které se snad bojím úplně nejvíc (teprve až budu stát v Texasu, to teprve přijdou ty další stresy).
    Trochu si mi tímhle uklidnila mé obavy, fakt se bojím, že to nestihnu, nenajdu nebo nevim co dál :D :D.
    Doufám, že tam taky natrefim na někoho, s kym to budu moci hledat :D
    To s tím američanem je celkem smutné... no, ale je super, že si to tak skvěle zvládla! :)
    U mě terpve dneska začala taková ta loučící nálad/loučící dny... je to hrozně smutné, to je fakt... teprve se bojím, co teprv až budu mít fakt jen jeden den do odletu...
    Se mnou na letiště jede tedy jen taťka se ségrou a jejím přítelem-protože většina kamarádů jsou pryč, a druhou půlku radši nechci moc brát-asi bych kvůli nim neodjela. Mamka nejede, protože by celou cestu brečela...
    Přeji ti hrozně moc štěstí! Pořádně si to tam uži!! :)
    DENYII

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jop, let je asi největší obava. Nedokážu si ani vysvětlit, proč jsem se tak strašně bála letu. Ale byl to děsnej stres a dokonce i na letišti,ale pak mi došlo, že opravdu o nic nejde! :D Takže se opravdu neboj!!!
      Ohledně toho Amíka...porstě je to jejich práce, být jakoby přísní :)
      Jo no, loučící nálada je naprosto nejhorší! Ale upřímně, hned jak přijedeš, tak tě to přejde :D Myslím, že se mi začne stýskat tak po měsíci :) Nebo až začnu chodit do školy a bude to těžší :D
      Řekni jí ať jde, to je blbost, bude toho strašně moc litovat. Je to težký a všichni budete brečet, ale je blbost tam nejít. Fakt toho bude děsně litovat!!!!!!
      Moc děkuji, přeji to samé i tobě! :)

      Vymazat

Eva K. in USA

Eva K. in USA

Stránky